BRUNOVY PRIBEHY

Margo Lee Sherman

Back

 

VELARIUM, Ceské Budejovice, 1993


Bruno

© VELARIUM, 1992, 1993
© M. L. Sherman, 1992, 1993


Vydáno v roce 1993 jako 79. publikace a zároven jako vyraz ucty a obdivu Margo Lee Sherman.
Vytiskla tiskárna UP. Vydáni treti, ve Velariu druhe. Graficka uprava 1/2 OC.
Náklad 200 ks
vel. 079 L
000 - 23 - 93


 

Bruno Eckard je muj dobry pritel. Byl to vzdycky radikálni pisnickar; a drevorezbar. V sedesatych letech zil pet, ci sest let v New Yorku. Ted zije ve sve vlasti, v Nemecku.
Tohle jsou pribehy, ktere mi Bruno vypravel.

m. l. sherman

 


# 1


Ziju v zemi,
kde mohutny hlas
na ni sesila kletbu.
Je to nemy, mohutny hlas, vis,
muzes ho cist v oblacích,
muzes ho cist v oblacích,
a v zemi,
je to takove, takove zvuko-cteni.

# 2


Lesy, ty mne schovaly,
kdyz samopaly strilely
lidi na silnici,
zachranily mi zivot.
Vesel jsem tam a citil se v bezpecí.
V detstvi jsem trpel takovou chorobou,
kdyz mi bylo sest nebo sedm,
bal jsem se projit temnou mistnosti,
a kdyz jsem byl v lese a byla
tma a noc, nemel jsem vubec strach.
Nikdy jsem se v lese nebal.
Stromy se ritily a plaly
po celem lese, pripadal jsem si
jako bytost z jineho sveta. Lidem
se to zdalo divne,
vubec to nedovedli pochopit.
Citil jsem takovou radost a stesti.

# 3


Vite, myslim, ze extaze vznika
ze stejne sily, jakou je sila hromu,
energie hromobiti a blesku.
A kdyz clovek neco pokazi, jako ted
prave ja, a kdyz ho zaskoci
takove pocasi, muze do nej
uhodit.
Citim, ze uz nemam tu sílu,
tu nevinnost. Citim, ze ji mohu opet
ziskat, kdyz proste promluvim s lidmi o patro vys.
Mam ty lidi vazne rad. Kdyz me
lidi, co mam rad, zabijou,
dobre mi tak.

# 4


Videl jsem vrazdu na ulici
po ceste do metra. Na kazdem rohu
to septalo cosi o nasili. Ja videl ty lidi, videl jsem je jako prizraky.
Bylo to poprve a bylo to pro mne
neco priserneho. Stary pan
bez kalhot, jenom v saku,
vubec nemel kalhoty, ale mel boty
a ze saka mu visel penis
a nikdo ... a my jeli kolem, proste jen tak,
a to byl muj první dojem
z Lower East Side a trvalo mi cely rok
s tim mistem se spratelit.

# 5


I kravy a lidi, i ty strileli,
kdyz na polich videli zvirata a lidi.
Nas dum stal primo pred krizovatkou
dvou venkovskych cest a zacinal tam les.
Jednou rano jsem vykoukl z okna
a uvidel muze stojiciho na krizovatce,
celeho v cernem, vysoke cerne nablyskane boty,
i prlbu mel cernou.
Netroufli jsme si utahovat z jeho uniformy
se znaky SS.
Stal tam, aby bojoval proti nepriteli.
Dostal plnou náloz olova
a to byl jeho konec.
Slysel jsem to, ale nevidel jsem nic,
protoze jsem lezel
na podlaze v suterenu.

# 6


Je hrozne tezke stat se opet ditetem.
Kdyz zijete sami jako ja, zvyknete si
mluvit sami se sebou.
Poradte mi, jak se znovu
stat ditetem, ne naporad,
treba jen na dobu urcitou.

# 7


A na te planete jsem videl takovy hmyz,
ktery byl kombinaci motyla a ...
...und Lebel, nevim, jak se to rekne anglicky.
Je to vazka. Chveje se ve vzduchu.
Vidate je u jezer a mocalu. Maji kridla,
skrze ktera je videt, jsou pokryta
pruhlednou blankou.
A tenhle hmyz ma neco jako, jako ...
proste vypadal jako lidska bytost,
vystupujici z neskutecne pohadky.
Je mozné, ze vetsina podobnych zivocichu
uz vymrela. Prekvapí vas,
ba primo sokuje, kdyz je spatrite.
Ty krasne bratry a sestry, to krasne
pribuzenstvo, ano, tak je to.

# 8


A v letech, kdy jsem chodil po lesich,
jsem prisel na to, ze nic
nevznika z nahody. Jste proste ve mlyne.
Jste ve mlyne a vznikate jak zrno.
Znate tu krasku, co vznikla z more
a ty lidi, co jsou napul lidi
a z druhe strany jsou to psi.
Poznate je podle typickeho zvuku.
Vsechno se uz zmenilo. Veci, ktere se staly,
s tim se da zít.
To uz je pryc, ale co ty, ktere se deji ted.
Jejich historie je zajimava, jak se dostali
k moci, jenze jsou to jen prazdne skorapky,
nemaji co rict, ale vytvorili klima,
ktere je dnes v tehle zemi.
Maji vsechny mocns nastroje medii.
A pracuji ve dne v noci.

# 9


Udalosti, ktere nejak formovaly nas zivot
a popohnaly ho tim ci onim smerem.
Neveril jsem, ze lidi mohou
byt takovi, tak dobri, tak tise
a klidne se obetuji pro druhe.
Pro mne byla hrdinkou zena. Byla to 75-leta
pani. Zila v malem domku vedle
v sousedstvi. (Bylo to za valky).
Bydlela uplne sama a my zili
jako vlci v zime. Nikdy nevysla ven,
az jsem objevil, ze nas pozoruje malym okenkem.
Nebezela za nami. Byli jsme vetsinou
kost a kuze. Ta pani nas nehonila,
a tak jsme uz potom neutikali.
Rekla kamaradovi, aby byl ke stromu
ohleduplny. Mohli jsme si vzit jablka,
ale nesmeli jsme zlomit vetev. Polozila na stul
bochnik chleba a sklenici marmelady. Byly doby,
kdy se kazdy pral o kus chleba.
Kdyz jsme si hrali na ulici a byli jsme
vzdycky hladovi, ona tam stala
a divala se na nas a rekla, chleba nemam,
ale snad zitra. Krajicek chleba se dal
strelit, nekdo zaplatil i deset marek.
A kdyz jsem se po letech vratil a ptal se
na tu pani, ktera mi dala najist, lidi mi rekli,
ze ji nasli doma v posteli, umrela hladem -
vsechno, co mela, rozdala. Nic jsme nevedeli.
Byli jsme deti. Ten dum uz tam neni.
Ani sad ne.

Kazdy ma sve tajemstvi. Kazdy ma svuj maly plaminek.
Jsem proste clovek, ktery rad vdechuje svezi vzduch.
Je to fajn,
jezdit a videt stale nova mista. Nas zivot
je plny novych mist.

V zivote jsou chvile, kdy
strach se dotyka samotnych utrob.
Zacal jsem narikat ve svem pokoji a zacal se modlit,
dobry Boze, Otce, pomoz mi.
Bud to zvládnes, nebo je s tebou konec.
Byl jsem ohromnej, byl jsem zase sam sebou,
vsechno bylo zase dobry.
A zavladl velky duch bratrstvi.


# 10


V prirode pro mne vzdycky mely vyznam
dve veci, jednak co videt je,
a pak to, co videt není.
Prave co nevidime je dulezite,
abychom umeli videt
i to druhé.Ty duchy ci tajemne sily,
muzete jim rikat treba andele.
Jsou práve tak skutecni jako vy a ja.
V zahrade mame malou broskvon,
ktera krasne roste, a ja ji pred tremi lety
zasadil pro nekoho, koho jsem mel moc
a moc rád.Verim, ze ten strom to vi.

Reknete mi, bratri, co je svoboda ?
Kdyz priroda se nebouri a nejde do stavky
a jaro prijde jako kazdy rok, se zpevem ptaku
a vuní kytek a nemusi jich byt moc,
mne to staci a mam se porad z ceho ucit.


Margo Lee Sherman


Zije ve Spojenych statech. Podilela se na tvorbe legendarniho divadla "Bread and Puppet" a poslednich deset let vystupuje solove. Od roku 1980 vytvorila vice nez patnact vlastnich predstaveni a od roku 1985 s nimi casto cestovala po vychodni a zapadni Evrope. V roce 1989 predvedla v Praze Beckettovu "Ne-ja" a o dva roky pozdeji se stala jednou z nejdiskutovanejsich osobnosti ceskobudejovickeho festivalu "Je otevreno", kde se publiku pedstavila ve trech blocich, jejichz soucasti byly take Brunovy pribehy.
Margo Lee Sherman vedla take bezpocet dilen, at uz v domovskem New Yorku nebo treba v Praze, na nichz se zameruje predevsim na kontaktni improvizace, a to jak v rovine objektove (zive ci nezive), tak i v rovine prenosu (fyzicka ci psychicka komunikace).
Margo Lee ma (jak jsem se osobne presvedcil), dar zprostredkovat posluchaccum jadro veci. A pritom je lhostejne, zda mezi ni a posluchaci existuje jazykova bariera ci nikoli. Zrejme kazdy, kdo rozdava (a podotykam neplanovite) sebe sama, musi svym zpusobem tak trochu stradat. Margo Lee trpi chronickym pocitem neustaleho chladu. Veskere sve teplo rozdala druhym a pro ni samu nezbylo. Kéz by vsichni, kteri si kus jejiho tepla odnesli, nezapomneli na to, jak hreje a jakym zpusobem bylo vykoupeno.


1/2 OC

Ovladaci panylek