Panel SLABIKAR

 

Predmluva

 

Pokladam za dobre, aby veci tak dulezite a snad neslychane a nevidane, dostaly se do vedomi mnohych, a aby netlely v hrobe zapomenuti, nebot mozno, ze nekdo z tech, kdoz je cisti budou, nalezne v nich neco, co ho potesi, a tem, kdo tak mnoho nerozjimaji, se to bude libiti. Pravit Plinius, ze neni knihy, a treba sebe horsi, ve ktere by nebylo neco dobreho; nebot nemaji vsichni chut jedinou, a proto co jeden nerad ji, druhy by se utloukl; taktez vidavame, ze sobe jedni neceho nevalne ceni, a jini ne. A proto by se nemelo nic mariti ani prohlasovati za spatne (neni-li to prilis zavrzeni hodno), dokud se to nesdeli vsem, kdoz jsou vetsim dilem bez predsudku a kteri z toho mohou miti nejaky uzitek. Veru, kdyby tomu tak nebylo, malo by jich psalo jen pro jedineho, nebot nedeje se to bez namahani, a ti, kdoz se jiz tak namahaji, chteji dosici odmeny, ne na penezich, ale aby se jejich dila cetla a prohlizela a je-li duvod, aby se chvalila.

O tom pravi Tullius: "Z pocty se umeni rodi." Kdyby se domnival, ze vojak, ktery je pri dobyvani prvni na rebriku, povrha zivotem nejvice? Veru ne. Ale touha po chvali ho pobada, aby se postavil nebezpeci; a tak se to ma take v umeni a spisovnictvi. Mnich kaze velmi dobre, a ma velkou peci o prospech dusi; ale zeptejte se velebnicka, mrzi-li ho, kdyz se mu rekne: "Jak prekrasne to vase dustojnost povedela!" Senor don Vsakuzvite metal hanebne ostepem, a prece daroval rytirsky kabatec saskovi odmenou, ze ho pochvalil, jak znamenite ostepem bodal; co by byl ucinil, kdyby to byla pravda?

A vse se deje timto zpusobem, a ja priznavam, ze nejsem svetejsi, nez moji sousede a ze me nebude trapiti, kdyz si teto malickosti, kterou pisi slohem hrubym, vsimnou a ji se pobavi vsichni, kdoz najdou v ni snad trochu zalibeni a presvedci se, jak zije clovek s osudem, nebezpecim a nehodami takovymi.

Prosim Vasi Milost, abyste prijal tento chudy projev z ruky toho, ktery by jej ucinil bohatym, kdyby se jeho moc rovnala vuli. A protoze Vase Milost pise, abych napsal a vypovedel celou prihodu siroce, uznal jsem za vhodne, zaciti vse od zacatku a ne z prostred, abych podal o svem reku zpravu uplnou, jakoz i aby uvazili ti, kdoz zdedili urozenost a jmeni, jak malo se o to pricinili, protoze jim pralo stesti; a oc vice ucinili ti, kdoz v dobach, kdy jim bylo stesti nepriznivo, veslovali mohutne a obratne, az se dostali do pristavu.

 

Don Diego Hurtado de Mendoza


Vrtispuntova prednaska o otocnych domech

 

"Otocne domy, jak ukazala zkusenost, se stavet daji, o tom nemuze byt sporu. Ale maji se stavet? To je otazka. nejvetsi potiz je v tom, ze se clovickum, kteri v techhle domech bydli, porusuji normalni predstavy o okolnim svete. Vim, o cem hovorim, protoze sam take bydlim v otocnem dome. Jen si predstavte, co se deje:

Za den nahledne slunce do meho bytu desetkrat az dvanactkrat a stejne tolikrat zas mizi. Kdykoli prijde, mam dojem, ze je rano, a kdykoli zmizi, hned se mi zda, ze prisel vecer, a ze bych mel jit spat. K polednimu uz nevim, jestli je dneska, nebo uz vcera, a nebo snad zitra, a k veceru bych se hadal, ze neubehl jeden den, ale prinejmensim dvanact. Uz si skoro myslim, ze den nema ctyriadvacet hodin jako driv, ale jenom hodinu. A tak porad pospicham, a stejne nic nestacim. A pripada mi, ze se uz slunce nepohybuje po obloze pekne pomaloucku, ale ze lita jako moucha."

Vsichni se rozesmali. Za recnicky stolek prisla malenka v bilych sateckach a rekla:

"To jeste neni tak zle, protoze bydlite v dome, ktery se otaci zprava nalevo. Kdyz se divate z okna, tak se vam zda, ze slunce jde po obloze zleva napravo, proste od vychodu na zapad, tedy jak se slusi a patri. Ale ja mam kamaradku a te se zda, ze slunce beha docista obracene. Jejich dum se totiz neotaci jako vas, ale zrovna na opacnou stranu. A ona, tedy jako ta moje kamaradka, uz ted vubec nevi, co je driv: jestli rano, nebo vecer, nedovede si uz poradne predstavit, kde je zapad a kde vychod, vsecko se ji popletlo v hlave a v posledni dobe uz ani nerozezna pravou ruku od leve."

Posluchaci se znovu rozesmali, ale vtom ke stolku pristoupil jeste jeden stavitel. Byl malicky, hubenoucky, hlavu mel jako okurku a mluvil rychle, jako by sypal hrach. Misto "l" vyslovoval "v" a misto "r" taky.

"To jsou vsecko hvouposti. Svunce pvece neni moucha, tak jakepak vitani. Veda stanoviva, ze svunce stoji na miste a zeme ze se toci. Vsichni se tocime spovecne s ni a pvoto se nam zda, jakoby svunce behavo po nebi. A jestvi se nam to jenom zda, neni potom doceva jedno, jak vvastne beha. Jestvi vychve, nebo pomavu, zveva dopvava nebo zpvava doveva, ze zapadu na vychod, nebo z vychodu na zapad?"

Tu k stolku priskocil dalsi recnik a vykrikl:

"Jak to, ze je to vsechno jedno? Kazdemu se ma zdat to co je, a ne to, co vubec neni! To by tak schazelo, abychom prestali vedet, kde je prava ruka a kde leva, a co az zacnou chodit vsichni pozpatku?"

"I co, to hned tak nebude!" zvolal kdosi.

Pustili se do hadky.

 

NEZNALEK VE SLUNECNIM MESTE - Nikolaj Nosov


 

Sexappeal

Mate sexappeal? My uz to pozname...

 


 

Petra Hanakova - Feministicky slabikar


Bublina, steblo a drevak

 

Tak vam jednou zily: bublina, steblo a drevak.Vypravily se na parezy, dosli k rece a ted nevedi, jak pres reku.

Povida drevak bubline:

Slamka se natahla, drevak na ni stoupl, a ona se zlomila. Drevak spadl do vody. Bublina se tomu tak dlouho chechtala a chechtala, az praskla.

 

Ruske narodni pohadky, sestavil M. Bulatov, prelozila P. Stehnova


Nemocny zlodej

 

Útery a ctvrtek byly cerne dny. Nadporucik Josef Lidinsky z obvodniho oddeleni policie ve Ctyrech Dvorech sedel v kancelari a nervozne kouril. Nemohl se plne soustredit na zadnou systematickou praci. Snad jenom sam sobe priznaval, ze ceka na telefonat z vysokoskolske koleje, hlavne vsak z menzy, kde zacal radit zlodej.

Kdyz uz prisly ctyri postizene, zacinal si nadporucik Lidinsky pripadat ponekud provinile. V tu chvili mel jedine prani. Chtel chytit a usvedcit zlodeje, coz by mladym dokazalo, ze ani na obvodnim oddeleni nenosi uniformu pro paradu.

"Zlodej prisel do me kancelare kolem poledne. Je to zlozvyk, ale nechavame pres obed otevreno." zacal vysvetlovat vyucujici. "Vzal mi portmonku z plaste. Mel smulu, protoze ja penize nenosim v penezence, ale volne zastrcene v kapse.

Uplynuly dva tydny a pribyly dalsi ctyri pripady.

Vsichni nyni opet netrpelive cekali, kdy se ozve dalsi postizena. Ted snad pomoci videozaznamu bude prilezitost poznat a usvedcit drzeho zlodeje, jak nese kabelku. Kdyz volala menza nebo kolej, stala sluzba okamzite prepinala na Lidinskeho. Dockal se. "Mame ho, poslete si pro nej!"

"Trpim kleptomanii. Musim krast. Za kazdou cenu. Kdekoliv a cokoliv. Treba noviny v trafice a pak je zahodim. U znamych vezmu zapalovac. Najednou me posedne neodolatelna touha, ktera dodava odvahu, utlumi zabrany. Ja proste za to nemuzu."

Ted uz budu klidne chodit na obed, rekl majoru Krizikovi, kdyz mu dekoval za ucinnou pomoc.

 

novinovy clanek z deniku Jihoceska pravda z r. 1990


.......k pojmu umelecke geniality

 

1. Patologicka teorie: zduraznuje u genia odchylku od normalne komponovane osobnosti a prvek patologicke abnormality. Koreny teto velmi stare teorie sahaji az do staroveku. Urcita shoda je napriklad ve vyrazovem spojeni "furor poeticus" (vzletna zurivost). Mnohem pozdeji pak francouzsky basnik Lamartine nazyva genialitu chorobou.

2. Psychoanalyticka teorie: zakladem umelcovy fantazie a tvurci cinnosti je Oidipovsky komplex. Dalsim vlivem je pansexualismus, to jest rozhodujici vliv sexuality v zivote a v umelecke tvorbe. Umelecka tvorba je sublimaci potlaceneho libida.

3. Teorie kvalitativni superiority (nadrazenosti): poklada genia za nadrazeneho ostatnim lidem, nezduraznuje vsak u neho patologicky zaklad. Puvod tohoto mimoradneho talentu hleda mimo lidske sily.

4. Teorie kvantitativni superiority: genius predstavuje vrchol krivky kontinuitni distribuce vloh a schopnosti.

 

zapomenuty zdroj


Sumava

 

 

 

Ovladaci panylek