COOL V PLOTE

Mardosha

Back

VELARIUM, Ceske Budejovice, 1995




© VELARIUM, 1995
© Mardosha, 1995
illustrations © Milan Cais, 1995


Vydano roku 1995, jako 124. publikace a zaroven 21. svazek edice celula. 1. vydani. Ilustroval Milan Cais. Grafickou upravu a sazbu pismem Times zhotovil 1/2 OC. Osvit tiskovych predloh provedlo studio Karmasek, vytiskla tiskarna Edicniho strediska PF JU a o obalku knihy se postarala tiskarna Johanus, ve sidlem v Ceskych Budejovicich.
Dotisk: 500 vytisku
vel. 124 L
000 - 8 - 95



Motto: Hmm, tak ja nevim...

Cast 1

NABOMUZSTVI


O MYM NAROZENI


Napred jsem se narodil. Vod ty doby se v mym zivote zacaly odehravat prapodivny veci. Ted ale k tomu narozeni. Myslim si, ze je to v zivote cloveka dost dulezita udalost, ktera ma casto dlouhodoby nasledky. Nekdy az do smrti. Me samotnymu se to stalo 13. ledna roku 1974. V nedeli.
Do ty doby sem bydlel spolecne s mamou - mel jsem v jejim brisku skvelej pokojicek. Moc se mi tam libilo, az na to, ze tam byla strasna tma. Nemoh sem si cist, ani zapisovat svoje prihody nebo napady. Tak sem (byla to asi sobota) zavolal nahoru na mamu:
"Halo! Mami?! Slysis me?"
"Ano," odpovedela mama, "jak se mas?"
"Jo, celkem dobre, ale rad bych se na chvilku podival ven, tady je na me moc tma, vis."
"No dobre, mohla bych te na chvili pustit ven, ale dneska se mi to moc nehodi, mam moc prace. Co takhle treba zejtra odpoledne?"
"Jo, to by bylo fajn, ale kde? Abych tam trefil."
"V nemocnici. Ale ja te tam donesu, neboj. Hele, a vis, co by me jeste zajimalo? Ses kluk nebo holka?"
"Presne nevim, protoze tady neni nic videt. No ale to se pozna zejtra."
"Tak dobre, nechame se prekvapit."
"Mami?" Zeptal sem se vahave.
"Ano?"
"Hele, co to bylo za dobrotu, jak si jedla asi pred ctvrt hodinou?"
"To byla cokolada."
"Je, to bylo tak dobry! Posli mi, prosim, este trosku, kdyz to pujde."
"Dobre, trochu ti poslu, ale ne moc, jinak ztloustnes!"
"Tak dik moc. Uvidime se zejtra. Zatim nazdarek."
"Ahoj, tak zejtra - nezapomen!" rozloucila se se mnou mama.
Druhej den, 13. ledna, vesla mama vcetne me do nemocnice. Nevedel sem presne kde sme, ani kolik je hodin, ale vytusil sem, ze muj cas nadesel. Tak sem si rek, ze si udelam takovou vychazku ven z maminyho briska. Cestou sem potkal nakyho doktora:
"Dobry den" pozdravil sem ho, "jmenuju se Marek (to jsem proste najednou vedel), ale znamy mi vetsinou rikaji Mardosha."
"Ahoj, ja jsem doktor. Ses v poradku?" zeptal se ustrasene a starostlive zaroven."
"Dekuju, nestezuju si. Nevidel jste nahodou mou matku? Mam tu s ni sraz. Vite, ja mam totiz dneska narozeniny."
"Tady sem, synku. Myslim, ze bude kluk!"
"Jo, protoze se menuju Marek, a to je klucici meno" vysvetloval sem.
"Pujdem domu?" navrhla mama: "predstavim te tatovi. Myslim, ze by te celkem rad videl. Pak by sme to mohli voslavit..."
"Skvely! Tak dem." zvolal jsem. "Je dobry bejt narozenej!"
Myslim si to porad, i kdyz tenkrat sem este nevedel, ze zpatky uz to nejde.

O ROCNICH OBDOBICH

(a o tom, ze by se k sobe mela taky chovat hezky)

Jaro se vzdycky nechova tak pekne, jak se tvari. Vono je sice fajn a takov pekny, ale nekdy udela neco vosklivyho. Zrovna loni. Je zima, klidek, prezivam zasluhou Haslerek, a najednou se tu vobjevilo jaro. Zima rika: "Dej pokoj, tady sem ted ja, ty mas prijit az za mesic. Dyz uz ses tu tak brzo, tak se tu posad a pockej si. Treba si zatim neco precti."
Ale jaro, misto aby si cetlo, nebo zaclo nak rozumne argumentovat, tak vytahlo kudlu a Zimu zabilo. A Zima byla tuha.

O LEHKOVAZNEM SYNOVI


Pani mela syna. Uz driv se ji narodil. Vod ty doby ho mela. A taky rada. A von ji. A tatu mel taky rad a von jeho, takze to bylo fajn. Kdyz byl malej, tak to byl takovej roztomilej chlapecek. Mozna rodicum jenom trochu vadilo, ze vsechno bral tak nejak na lehkou vahu, ale nebylo to moc vazny, rodicum vzdycky neco vadi. Ale mel jednu takovou vadu nebo spis zvlatnost. Uz vod narozeni totiz strasne malo vazil. Byl silene lehkej a navic se trosicku drolil. A pak na to rodice jednou, kdyz mu byly asi tri roky, prisli: von byl z polystyrenu! Byli z toho trochu vyplaseny:
"Dyt ja si myslel, ze deti nebejvaj z polystyrenu," rek tata.
"No, ja taky," pridala se mama, "proto von byl furt tak bledej."
Napred ho brali k ruznejm doktorum, ale ti rikali, ze je uplne v poradku: srdce, voci, ui, zuby, nehty, plice a tak, akorat ze je nejakej polystyrenovej nebo co. Maminka se zacala vyptavat jinejch maminek, jestli nahodou nektera taky nema polystyrenovy dite. Ty, co se neurazily, rekly ze ne (ale doma se pro jistotu este poradne podivaly). Mama ho musela taky velmi peclive ksirovat ke kocarku, protoze ji jednou malem ulit, kdyz vitr foukal trochu vic.
Kluk, ten byl ale v pohode. I kdyz pak rost a uvedomoval si, ze neni uplne jako vostatni, nevadilo mu to. A protoze byl strasne dobrej v plavani (ve tride byl dokonce nejlepsi), tak si z nej pozdejc i jeho spoluzaci prestali delat legraci a prestali mu porad predhazovat, ze kdyz chodi, tak vrze, a v tlacenici ze skripe.
No, a casem se s tim vyrovnali i jeho rodice. A tak i kdyz vedeli, ze se jim jednou rozdroli uplne, neprestali se utesovat tim, ze je naprosto vyjimecnej.
Problem byl v tom, ze kluka droleni strane bavilo, bylo mu to totiz moc prijemny. Jak se ty jednotlivy kulicky vodlulopovaly (pouzival k tomu lupu, nekdy) a von si s nima pak hral, je, to bylo neco. Rodice mu to furt zakazovali, ze prej to bere na lehkou vahu, ze takovy droleni je vazna vec, ale von na ne moc nedal. Proste ho to bavilo. Voni mu vzdycky rikali:
"Ze si se neska zase drolil, zase te kousek chybi."
"ale, to nic," vymlouval se kluk, "asi sem se trosku udrolil v trambaji, kdyz byla tlacenice."
Byl fakt trochu lehkovaznej (co mel ale delat, kdyz byl z polystyrenu). A tak i kdyz vedel, ze se jednou rozdroli, nepripadalo mu to tak hrozny. Ba naopak - tesil se, povazoval to za vrchol svy drolici cinnosti.
No jo no, taky ze se rozdrolil. Jednou, kdyz mu bylo asi devatenact, tak k nemu do pokoje la mama a rikala:
"Ze uz se zase drolis?! Vi, ze to s tatou nemame radi."
A pak si vsimla, ze uz se vlastne rozdrolil uplne.
"Ajajaj, ty zase zlobis," povzdechla si.
Pak si schovala nekolik kulicek na pamatku. Byla z toho smutna, ale ne zas tolik, vedela totiz, ze jeji syn neumrel, jenom se proste rozdrolil, a to prece neni tak smutny, ze jo.

LIDI A ODPADKY A NAOPAK


Jednou se odpadky vzbourili proti lidem a zacali je sami vyhazovat do kosu na sebe. Kose byly za chvilku uplne preplneny. Natesti to odpadky zacali brzo a celkem dobre organizovat a nasli se mezi nima i nekteri odpadci-popelari, kteri ty vyhozeny lidi vysypavali do tech velkejch, oranzovejch popelarskejch aut a pravidelne je vyvazeli. Navic vsude mozne rozmistili kose na lidi s napisama UDRZUJTE CISTOTU. Nektery odpadky ale zacali bejt neporadny a klidne vodhazovali lidi na ulici nebo na chodnik. Dokonce se nasli i taci odpadkove, co klidne vodhazovali lidi v parcich a lesich! Takova nehoraznost! Predstavte si, jak jde takova rodina odpadku v nedeli na prochazku parkem a vsude lezej pohazeny lidi. Fuj.
Pozdeji odpadky zjistili, ze se jim lidi zacinaj hromadit, ze je nemaj kam davat, a ze je nestacej likvidovat. Tak zacali lidi recyklovat. Ty pouzitelny vodvazeli, vecinou deti-odpadci, do sberen a tim si vydelali nejakej ten peniz (samozrejme, ze sberna taky nebrala vsechno). No, a potom se to nekde semlelo nebo roztavilo a vyrobili se z toho novy lidi. Takovejm pak na celo udelali tu znacku recyklace, takovej ten trojuhelnicek ze sipek. A nekdy na ne taky napsali (a to i na novy, kdyz byli pouzitelny): "Az doslouzim, chci do sberu!" Takova recyklace je docela dobra a uzitecna vec, je prece hloupy vyhodit cloveka po jednom pouziti. Vyhozenejch lidi ale porad pribejvalo. Vodpadci se totiz dost rychle mnozili. No, a cim vic bylo vodpadku, tim vic nadelali lidi.
Lidi byli z thle situace cel zkoprneli (mozna snedli moc kopru, nevim). Vubec nechapali. Nikdo nic podobnyho nikdy nezazil a nikdo nebyl na neco takovyho pripravenej. Naslo se i dost lidi, kterejm to cely pripadalo dost neprirozeny. Vpodstate to vsem lidem tak ci onak vadilo. A tak se po case zase vzbourili lidi proti vodpadkum a zacali je vyhazovat tak, jako to bejvavalo za starejch casu. Nastala dost neprehledna a zmatena situace, kdy uz nikdo poradne nevedel kdo koho vlastne vyhazuje (je dokonce znamo i nekolik pripadu nestastnych jedincu, kteri spachali sebevyhazov). Celou tuto situaci nakonec vyresil jeden strasne nastvanej odpadek: vyhodil uplne vsechny. Do vzduchu.

WEEKEND NA CHALUPE


Rodinka si na vikend vyrazila na chalupu. Vsichni si chteli aspon na par dnu vodpocinout vod Prahy a tak se jim chalupa zdala idealni. Moc se jim tam libilo. Rodice i deti se prochazeli prirodou a zhluboka dychali, protoze jedine to jim prislo odpovidajici situaci. Rodice si povidali se sousedama a deti si hraly na zahrade. Bylo jim tam hezky.
Ale co naplat, prisla nedele a oni se museli vypravit na zpatecni cestu, protoze rodice museli jit v pondeli do prace a deti zase do skoly. Tak si vsechno zabalili a vyrazili do Prahy.
Kdyz ale byli zase doma, zmocnil se jich divnej pocit. Tata sedel s mamou v pokoji a rek ji: "Mamo, ja mam divnej pocit."
"Ja mam taky divnej pocit," odvetila mu mama. Pak do pokoje vtrhly deti a volaly: "My mame taky divnej pocit!"
Tak si sedli a vsichni zacali premejslet proc. A po chvili jim to konecne dolo.
Tata rek: "Je, dyt to nebyla nase chalupa."

LABUZNIK A HASICI


Byl jeden pan, co byl labuznik. Rad si daval ruzny lahudky a vsechno to jed. Vobcas si dal i neco palivyho. To, co normalniho cloveka pali, je pro labuznika uzasna pochoutka. Jednou ale sned neco strasne palivyho, ze neco tak palivyho este nikdy v zivote nesned. Nicmene to spolknul a myslel si, ze tim je cela zalezitost vyrizena. Jenomze to nemyslel na svuj jazyk. Ten byl v jednom ohni, a tak zavolal hasice, aniz by vo tom jeho pan vedel. Takze tam za chvilku prijelo hasicsky auto, z neho vyskakali hasici, rozmotali vechny potrebny hadice a vbehli tomu panovi do domu. "Dobry den, pane, my sme hasici. Byl zde hlasen pozar, kde mame hasit?" Pan vubec nechapal a rikal: "Co to povidate? To musi bejt nakej omyl. Ja sem zadnej pozar neohlasoval. Ja tady jenom tak jim." Ale kdyz to rikal, tak pri tom samozrejme voteviral pusu a jazyk tech chvilek vyuzival a zplna hrdla kricel: "Tady sem, ja sem vas volal. Tady hori. Pomoc!"
A protoze to kricel tentyz jazyk, kterej rikal i to co rikal pan, tak se to do sebe misilo a hasici nevedeli, co si vo tom maj myslet. Rekli mu: "Pane, nedelejte si z nas srandu. To neni jen tak, abysme nekam prijeli. A vy na nas takle. Prosimvas uklidnete se, soustredte se a reknete nam: hori tu nebo ne?"
Pan se opet snazil rict ze ne, jenomze jazyk zase zoufale volal ze jo a tak hasicum uz dochazela trpelivost. Rekli mu: "Nechte si toho, jo." A vodeli.
Pan, co byl labuznik, uz pro jistotu nikdy nejed nic palivho, i kdyz mu do dneska neni jasny, proc doslo k takovy zamotany situaci.
Ale labuznikem zustal dodnes. Jazyk, ten se z toho dostal celkem brzy, jel do Ruzyne a ucil se nazyvat. A hasici? Ti by furt jenom hasili.

NECO O TRAMBAJICH


Prazsky trambaje mam rad. Bavi me v nich jezdit, dohanet je a cekat na ne. Taky se mi libi, kdyz mi nejaka ujede tesne pred nosem. Je to zvlastni pocit divat se na tu vzdalujici se trambaj a predstavovat si, jak by to asi tak bylo, kdybych byl v ni a dival se na vzdalujici se stanici. Nekdy si skoro rikam,ze lepsi. Ale kdyz mi takhle ujede, tak to ma svoje vyhody. Mam cas si pri cekani poradne prohlidnout stanici ze ktery chci vodject a pekne si ji vychutnat. Clovek ji casto jenom tak prolitne, jak specha na trambaj a pritom ta zastavka muze bejt nekdy mnohem hezci nez voba vozy dohromady. Akorat ma tu nevyhodu, ze zustava na miste.
Na kazdy trambaji je nejduleziteji jak ma sedadla. Nezalezi na tom, kam jedete, ale na jakejch sedadlech se vezete! To plati bez ohledu na to, ze nekdo (jako treba ja) v trambaji skoro pokazdy stoji. Sedadla v trambaji sou hezky a vosklivy neboli cerveny a sedivy. Myslim, ze neni treba dodavat, ktery sou ktery (no, pro jistotu - cerveny sou hezky). Ve vetsine vagonu sou rozmisteny na stridacku. Nejhezci sou ovsem vozy c. 7183, 7182, 6648, 6790, 6944, 7203, 7154, 7083, 7082, 6649, 6957, 7091, 7154 6990 a 7155, protoze v tech sou jenom cerveny sedadla. Samozrejme, ze tento vycet neni (doufam) definitivni a tak budu v jeho kompletovani pokracovat i nadale.
Ale trambaje, to nejsou jen sedacky. To sou taky reklamy. Jednu dobu jezdily po Praze i s reklamama na M & M's. Ty byly asi nejhezci. A v jedny z nich se odehral tenhle prapodivnej pribeh...

Jedno rano sem cekal na trambaj jako obvykle. Za chvilku skutecne prijela a dokonce ta s M & M's, coz mi este zlepsilo uz beztak dobrou naladu (aby ji clovek po ranu nemel, ze jo). Podival sem se na vostatni lidi na nastupisti a zdalo se mi, ze jim to taky udelalo radost. Neco bylo ale na tech lidech divnyho. Vypadali jako by byli velmi hladovi. Jako kdyby strasne dlouho nejedli, ci co. No nic, rek sem si, asi se zapomneli nasnidat a ted je jim to lito, a nastoupil jsem spolu s ostatnima dovnitr. Rozjeli sme se a ja si vsimnul, ze ty lidi furt uprene ziraj na ty namalovans emenemky a skoro mi pripadalo, ze je i cejtej. Byl sem z nich tak zblblej, ze sem si zacal myslet, ze taky zacinam neco cejtit. A pak jeden obzvlast hladove vypadajici chlapek strhnul tu obrovskou namalovanou lentilku a sned ji. To bylo prekvapeni! No jo, ale vona byla dobra a chutnala jako ty vopravdicky malinky emenemky. Dokonce se jeji mlecna cokolada nerozpustila v jeho dlanich, ale v jeho ustech. To, ze je trambaj pozivatelna nas vechny dost prekvapilo a za chvilku uz vichni hladovci chroustali ty obrbonbony. I ja jsem se k nim po chvilce pridal. Ne ze bych mel nejakej velikej hlad, ale odolat takovymu mnozstvi sladkosti proste nejde. Za chvilku byla cela trambaj az na ridicovu kabinu, kola, motor a sedadla snedena. To ridice trochu znervoznelo. Na Dejvicky vetina lidi jako obvykle vystoupila, jako by se nic zvlastniho nestalo a sla na metro. Sel jsem taky, ale este nez sem zacal sestupovat dolu, tak sem se vohlid a podival se na tu vokousanou trambaj. Vypadala hezky, ale pak, kdyz sem se podival na ridice a videl jeho smutny voci (a myslim, ze i jeho usi byly smutny), tak mi ho bylo moc lito. Dyt von pro sam rizeni nemoch ani vochutnat! Lakomy pasazeri, vcetne me, mu nenechali ani emko, a ani mu nikdo neprisel do kabinky kousek nabidnout.
A ted to este bude muset nekde v depech vysvetlovat svymu nadrizenci ("Prominte, ze ji dneska nevezu uplne celou, cestujici mi ji snedli"). Tak sem mu dal aspon Haslerku, nic lepsiho sem nemel.
Uz se to podruhy nikdy nestalo. Proste to neslo. Bylo mi to trochu lito, ale pak sem si rek, ze je to dobre, protoze pak by trambaje byly jenom na jedno pouziti. A navic by se pak mohly treba nastvat a zacit do lidi taky kousat...

O KAPELE


Byla jedna kapela, ktery furt vodpadavaly koncerty. Normalne by se zdalo, ze si tak moc priznivcu neziskaj, ale opak byl pravdou. S kazdym vodpadlym koncertem si kapela ziskala dalsi fanousky a jeji povest se zacala sirit po cely Praze. Bigbitaci si vykladali: "Uz's to neslysel? To je narez! Tem to fakt slape. Ty zbytecne neprudej." Tak se stalo, ze za chvili byli strasne popularni a jejich koncerty byly z predprodeju hnedka vyprodany. Pak lidi vzdycky prisli do prislusnyho klubu, tam jim vratili penize a voni uz se tesili na pristi koncert a uz zjistovali kdepak to bude. Vetsinou si vo tom este druhej den vypraveli:
"To bylo vcera skvely co, ten koncert, ze jo."
"To teda jo. To byl narez, jak nam vraceli ty penize."
"Pudes priste? Nevis, kde ted nebudou?"
"Mam dojem, ze za dva tejdny budou vodpadat na Delte."
"Fakt? Nevis z jakejch duvodu?"
"Myslim, ze pro nemoc."
"Tak to je sila, ty vole, to urcite pridu!"
"Jo, ale vis proc nebudou hrat pristi tejden na Petynce?"
"Ne, proc?"
"Normalne...z technickejch duvodu!!"
"Ty kravo, to je narez! To sou naprosty vychytavaci. Tak to urcite zajdu."
Takze je videt, ze byli fakt krute popularni. A taky kultovni. I kdyz casem to zacal bejt trochu popik, ale furt dobry.

NECO O METRU


V Praze mame moc hezky metro. Je to proto, ze ho postavili skritkove, ale vo tom se moc nevi.
Ve starejch dobach (radove tisice let dozadu) zilo na soucasnym uzemi hl. m. Prahy nekolik kmenu tehlech skritku. Kmeny se rozliosvaly podle barev: vsichni skritci meli svoje klasicky spicaty cepicky v barve svyho kmene. Napriklad cerveny, zeleny, zluty... Nejvetsim problemem skritku v ty dobe byly hlavne vetry. Mozna to zni trochu divne, ale slo vo to, ze byli strasne malinkaty a lehky, a kdyz trosku zafoukal vitr, tak jich hned nekolik vodfouk. Nekdy hledali svoje rozfoukany kamarady dokonce i nekolik tejdnu! Premejsleli, jak tenhle problem vyresit, a nakonec se rozhodli pro vybudovani takovyho mestecka pod zemi. Vzali si teda svoje lucernicky, lopaticky, krumpacky a dalsi naradicka a dali se do prace. Po nejakym case si pod zemi vybudovali plno mestecek (ted je pouzivame jako stanice) a vsechny je propojili tunelama. Kazdej kmen mel svoje mestecka propojeny svym tunelem, ale protoze kmeny se mezi sebou pratelily, tak si vzdycky kazdy dva kmeny postavily jedno mesto spolecny, aby se mohli setkavat a zustavali tak v kontaktu. Takhle zili skritci potom tisice let spokojene pod zemi a dokonce ani vetry jim uz moc nevadily.
Ale jednoho dne v roce 1974 lidi nasli podzemni soustavu mest cervenyho kmenu. Byli strasne udiveny a rekli si: "To je krasny! Vypada to jako metro! Zkusime dat vagony na koleje a uvidime, jestli budou pasovat." (Koleje dali skritci do tunelu jenom tak, pro vozdobu.) Vosklivy vagony tam pasovaly moc hezky a tak ty lidi rekli, ze postavili metro, a ze s nim muzem jezdit, jestli chcem. Kdyz se jich nekdo zeptal, jak to, ze se vo tom nevedelo uz driv, tak jeden z nich rek, ze nas chteli prekvapit. Takhle nas "prekvapili" este dvakrat, a to v roce 1980, kdyz nasli tunel zelenejch trpajzliku a naposled v roce 1985, kdyz predstirali pracny dobudovani trasy B (samozrejme, ze ve skutecnosti narazili na tunel zlutejch pidizviku).
Nejvic ovsem prekvapili samotny skritky, kdyz se prvni vlak prohnal jejich tunelem. Natesti se vcas schovali, takze je nikdo z lidi nevidel. Byli z toho pekne vyplaseny. A pak ten rachot, kdyz lidi zacali stavet jezdici schody! Ale brzo si zvykli a prizpusobili se. Furt maj totiz v metru plno tajnejch mistecek, vo kterejch nemaj lidi ani nejmeni tuseni. Jejich nejvetsi zabavou je ted pozorovani lidi. Ze svejch skovek se strasne nasmejou, kdyz nas videj po ranu cely vopuchly a vospaly, tupe zirajici, ale straslive zamestnany a uspechany, anebo kdyz vleceme ruzny podivny predmety a soukame se s nima do vlaku. A ty nase mackanice! To si ani neumite predstavit, jak to z jejich pohledu vypada legracne. V podstate maj lidi radi, protoze driv si nikdy neuzili tolik srandy jako ted. A nekdy by sme se divili, co vsechno vo nas vedi. Ale vsichni tihle skritci, trpajzlici, pidizvici, permonici nebo jak jim mam vlastne rikat, jsou ukrutne stydlivy, takze si myslim, ze se nam nikdy neukazou. Leda, kdyby byl nekdo strasne potichu a strasne sam v prazskym metru. Mozna. A taky mam dojem, ze este existoval kmen modrejch skritku, jejichz tunel zatim nikdo nenasel...


cast 2

KRAVOFON


PRVNI ZAPISNIK (leto 1991 - podzim 1991)


- Taky sme se divali do vylohy jednoho skvelyho vobchodu s knoflikama a videli sme, ze tam je vevnitr kabina. Tak sem si rek, ze je to skvely, ze to urcite bude prevlikarna, kdyz si chce zkusit nakej novej knoflik.

- Kdybych byl v nakym baraku, kde by horelo, tak bych si vlez do sprchy a ten vohen by na me nemoh. A navic bych pak byl umytej.

- Kdybych se ted promenil v auto, tak by vam to bylo dost divny, protoze tady nemaj auta co delat. Furt byste rikali: "Co tu dela to auto?!" "Dejte to auto pryc!" "Dyt tu auto nema co delat!!" To by bylo legracni. Asi bych zacal troubit.

- Kdyby z tech reflektoru na koncertech sla misto svetla voda, tak bych byl asi za chvili uplne mokrej.

- Vcera se mi povedla skvela vec: To protivny radio co mame na lednicce a segra ho furt zapina sem vzal a dal do lednicky.

- Telefon je patej pad, protoze patym padem volame a telefonem taky.

DRUHEJ ZAPISNIK (Unor 1992 - Kveten 1993)


- Haslerky sou dobry na krk. Treba jako nahrdelnik.

- Doktor na miste nehody: "Ty co maj tezky zraneni neunesu."

- Jedna holka mi rekla: "Jak muzes zit?"

- Takovi cervotoci sou nekdy docela dobry vytvarnici. Bylo by dobry, kdyby mel nakej slavnej cervotoc svoji vystavu.

- U3 nadobi!

- Byl sem se podivat ven, jestli z toho uz neni vnitrek. No este ne, ale brzo to tam udelaj. Pak se pudu podivat ven treba ke mne do pokoje.

- Jedem na trajekt (Sealink). Musim si dat pozor abych nechyt morskou nemoc. Myslim, ze ji prenasej ryby. Ty litaci. Kdyz treba pri prelitavani lodi kejchnou a nedaj si pritom ruku (vlastne ploutev) pred pusu.
- Ja sem Mardosa a jak ste na tom vy s menama?

- Na Toweru v Londne sem vsechny ty pamatky prosel kvuli tomu, ze sem furt hledal naky vobcerstveni. Vzdycky sem se postavil do fronty, ze tam prodavaj kolu nebo tak neco a vona to zase byla naka mucirna nebo dalsi muzeum.

- Mavam nekomu do vokna
smeju se na to stvoreni
je von tam nikdo neni
to je naka skrin

- Nechtel bych zemrit na smrt zaschnutim. Jako pero na tus. Brr.

- Jena Valasek mi rikal:
- Musim napsat babce.
- Ty pises houbam?
Je kdyby tak lidi psali houbam dopisy. To by bylo skvely. Taky bych si s nakou urcite dopisoval.

- V dopravnich prostredcich by nemeli prosit mlady, aby nechali sednout stariy, ale meli by prosit stary (sou rozumnejsi), aby nechali stoupnout mlady. Hm, pak by se ale zase vsichni strkali vo misto na stani a nikdo by nesedel. No, mozna ridic.

- V metru je slunce zastoupeno prostrednictvim zarivek.

- Lenost uverit ve zle duchy mi pomaha prekonavat strach z nich.

- Uz sem trochu prokouk svet. Vo co de svetu je to, udelat ze me svou soucast.

- Casto se mi stava, ze si treba v metru stoupnu na naky prkno a myslim si, ze je to neci noha. Tak reknu "prominte" a pak zjistim, ze sem se az tolik zase vomlouvat nemusel, ale na druhou stranu je to prece jenom slusnost.

- Myslel sem, ze ma deti, ale byly to naky tasky.

- Sadista je clovek co pracuje v sadech. Trha hrusky, shrabava listi, pleje zahonky a tak.

- Kdyby byli lidi tak velky jako kolik maj penez. Je to by bylo. To by kazdej po vejplate strane vyrost a behem mesice by se zase zcvrkaval. Nebo nakej ohromnej milionar by podepsal strasne drahej sek a najednou by se silene zmensil a vsichni by lezli po kolenou a rikali by: "Pane milionar, kdepak ste?"

- Chces haslerku? Aspon nebudes tak sama.

- Vrchol civilizace bude, ze se kravy budou dojit samy a rovnou do tech krabic, ktery i zalepej.

- Ve stanu, na jare, na louce:
- Proc nespis?
- Ja nemuzu usnout. Vsude tu porad neco kvete a pri takovym randalu se neda spat.

- Je dobry kdyz cloveka, kterej se boji psu jednou nakej vopravdu kousne. Potom ten jeho strach aspon nepride nazmar. Ja mel to stesti 1.3.1993. Podruhy me kousnul pes 2.3.1993. Byl to ten samej, do stejny nohy, na to samy misto. Ja se jenom sel zeptat, jestli ten pes co me vcera kousnul je vockovanej. Ze me kousnul i ten druhej den, sem zatajil. Dozvedel sem se, ze jo, tak sem radostne vodpajdal.

- Vesmir je dobrej, ze je tam dost mista. Vono i v dopravni spicce kolem ty paty hodiny je tam hodne mista.

- Mozna, ze kdyz na nakej koncert pride malo lidi, tak je lepsi misto toho, ze tam bylo par lidi rict, ze tam bylo nekolik tisic mililidi.

- Pro ryby je takovy leknuti mnohem nebezpecneji nez pro cloveka.

- Byl sem na plese v Lucerne a najednou sem pred sebou uvidel cernyho psa. Podivil sem se, ze tam poustej psy - na ples! No jo, von to byl jenom nakej kluk co se vohnul.

- Bud nejsem clovek, nebo clovek neni panem tvorstva.

- Kyselina sirova se asi vyrabi ze sejra.

- Nekde tu brzdi auto. Nebo to zpivaj ptacci?

TRETI ZAPISNIK (9. kvetna 1993 - 17. rijna 1993)


- Chtel sem si dat neco k jidlu, tak sem se podival do lednicky a tam byly jenom nudle. Rek sem si: "Ó nudle, vas bych ted zrovna neuvital. Jedine ve spolecnosti kolegy maku."

- Chci zit, ale nechtel bych se tim nikoho dotknout.

- Kdyz je naka lez jenom malinka, tak se ji rika lzicka.

- Omezeni jidla se jmenuje dieta. Omezeni piti pieta.

- Ted sem prave ve vojensky nemocnici. Trochu si tu pripadam jako na nakym letnim tabore. Akorat me znervoznuje, ze tu porad nekoho operujou, to na taborech nikdy nebejvalo.

- Mam urcity travici potize. Vazbi mi bricho.

- Jsem otevreny clovek:

Po 7 - 12 13 - 19
Ut 8 - 13 14 - 20
St 7 - 12 13 - 19
Ct 8 - 13 14 - 20
Pa 7 - 12 13 - 19
So 7 - 12 -------
Ne ------- 13 - 18

- Jedina veta kterou umim nemecky je: "Nemam nic k procleni." Neni to moc, ale da se to vyuzit. Blby by ale bylo, kdyz bych se chtel se svoji vetou na hranicich blejsknout a zrovna bych neco k procleni mel. Ja bych to stejne ale asi rek a pak bych kroutil hlavou, jako ze to neni pravda.

- Lidem musi dat strasny prace, aby vypadali porad tak znudene a votravene.

- Politologie je veda vo tom, jak ma clovek spravne nekoho politovat.

- Z ptaci perspektivy je metro celkem nenapadnej zpusob dopravy.

- Dopravni prujem.

- Zajimalo by me s kym mela dama jmenem Opakovani dceru Moudrost.

- Chrapani je vlastne dejchani pres overdrive.

- Nekdy je mi lito vlasu. Kdyz padaj, to si musej strasne natlouct.

- Proste sem se narodil, nic zlyho sem tim nemyslel.

- Uvedomil sem si, ze kdyz sem s nekym na pokoji a von usne, tak sem najednou sam.

- Kdyz dvere neco provedou, tak s nima udelaj soud a pak je treba taky zavrou.

- Rosak na kolejich.

- Chci bejt slabej. Myslim, ze slaby lidi nejsou tak nebezpecny.

- Lidi by se nemeli bat bejt smesny. Casto je to to jediny, cim muzou bejt nak prospesny.

- Kdyz by nekdo chtel bejt slabej, tak by moh poslabovat. A mozna, ze by zacal chodit do poslabovny.

- Ja neumru. Ja vyprcham.

- Napadla me skvela vec. Kdyby prodavali takovy elektronicky zarizeni, ktery by vydavalo zvuky jako maly miminko. Aby to nebylo lito tem co ho nemaj. Byla by to takova cerna krabicka, treba Sony a ta by se dala do kocarku. Pak by se lo na prochazku a vono by to furt knucelo.

- Nekdy by bylo dobry, kdybych byl z modeliny. Kdyz bych nemel co delat, tak bych si treba unoup kus hlavy a modeloval bych si.

CTVRTEJ ZAPISNIK (18. rijna 1993 - 26. brezna 1994)


- Neni problem napsat text. Problem je nakej svuj text si voblibit.

- Pan sedi na zahrade svoji chalupy. Je leto, tesne po vobede. Pan travi dovolenou a vobed. Je z toho uz trohu votravenej.

- Sel sem do kina s jednou buchtou. Makovou. Pak sem ji sned a bylo mi lito, ze sem si jich nevzal vic.

- Jo, mam rad svoji lebku. Je celkem zajimava. To, ze chrani naprosto zbytecnej prostor je uz vedlejsi.

- Cim min me zajima kam se dostanu, tim vic me zajima jak se tam dostanu.

- Rikam si, proc musej ulice v zime jenom solit. Proc by je taky nemohli sladit. To by bylo skvely, kdyby je vzdycky pocukrovali! Kdyz sem to ale rikal Martine tak rekla: "To bys byl furt na zemi vid." Hm, mozna mela pravdu.

- Polamal se mravenecnik.

- Zhouba je takovej zvlastni druh houby.

- Je, ja mam srdce v krku (lek sem se psa). To si ted nesmim krknout nebo bych este moh dostat infarkt.

- Kdyz nekdo neco zavaznyho nevidi, ale jenom slysi, tak to neni ocitej svedek, ale usitej svedek. To ho musej pred soudnim prelicenim vzdycky usit.

- Mikrofony to maj blby, protoze se poradne nevyspej. Ty kdyz spej, tak jenom mikrospankem. A pres den na ne porad akorat nekdo rve.

- Trochu sem vyrost a taky zestarnul. Je to dost divny, puvodne sem nic takovyho vubec nezamejslel.

- Vsechno je tak hezky! Jasne, ze to de do haje, ale je to tak hezky.

- Nevim presne jak se medituje, ale urcite je k tomu potreba hodne medu.

- Koupil sem si Tatranku, chtel sem ji snist, ale pak sem si precet vobal a tam sedelo: Uchovejte v chladu a suchu. To me znervoznilo. Kdyz ji snim, tak v suchu urcite nebude, dyt sem ze 70% voda a v chladu asi taky ne. Co kdyz se ve mne zkazi? Budu ji potom muset vyzvracet? No, pak sem ji stejne sned a kupodivu sem to snasel dobÞe. Az moc dobre. Koupil sem si dalsi.

- Vymyslel sem si qviz: Je nemocnej pan na koncerte. Napred strane OTK a potom radsi UJD.

- Masovy vrah zabiji maso.

PATEJ ZAPISNIK (27. brezna 1994 - 26. cervna 1994)


- Brr, nechtel bych mit rakovinu. Nevim jak to clovek muze dostat. Asi vod raku.

- - To je muj kamarad ze tridy.
- Aha, to je tvuj tridni pritel.
- Tak nejak.

- To je divny. Nekdy si pripadam osamelej i kdyz mam v kapse plno Haslerek.

- Kdyz naka holka nebo pani hubi zvirata nebo hmyz nebo ja nevim, lidi, tak je to vlastne hubicka. Nezni to tak zle.

- Prave sem se dozvedel, ze 8.5. je den matek. To bych mel mozna zavolat mame do Finska a rict: "Ahoj mami, ty mas dneska zase den."

- Lide dete!

- Videl sem krabicku na ktery bylo napsano Lights a pritom uvnitr zadny svetla nebyly, jenom cigarety. Takhle chtej napalit lidi! No, je fakt, ze kdyz se cigareta zapali tak trosku sviti, ale nic moc. Cist se pri tom neda.

- Napadlo me, ze by k nekterejm lidem mohla existovat este naka jina verze. Neco jako dvojnik, ale ne uplne. Jako je treba Coca Cola a Coca Cola Light. To bych treba existoval ja a nekde by taky zil Mardosa Light a ten by treba tolik nemluvil nebo ja nevim co.

- Lokani je takova lokalni zalezitost.

- Ve spitale, tam si lidi furt jenom spitaj.

- Vohen, ten kdyz chytne, tak uz nepusti.

SESTEJ ZAPISNIK (26. cervence 1994 - 18. prosince 1994)


- Co ted budu delat dal, kdyz vsechny lelky sem uz pochytal?

- Vsem mejm sestnactiletejm kamaradkam je uz sedumnact a ja se bojim, ze se mnou prestanou kamaradit.
- Nikdo z nas neni neomylny. Kazdej se uz nekdy v zivote omyl.

- Kdyz nekdo chce mit image motorkare a nema na motorku, tak staci kdyz se bude v klubech a jinejch podnicich vobjevovat s helmou v ruce. To vlastne staci uplne.

- Vobcas me bavi neco placnout jenom tak. Proste aby lidi rekli: "Coze?!"

- Nekdy si rikam, jestli by nemeli vsichni drsny lidi zhebnout. Aby pak jako byli vic hebky.
- Neznam smutnejsi postavu nez je klaun.

- Kluci behaj za holkama protoze s nima chtej chodit nebo este radi jenom tak lezet. Sou to holt lenosi.

- Nekdy bych ani nerek kolik slabejch a ubohejch veci sem uz vymyslel. Je to prijemnej pocit videt za sebou tolik prace.

- Nekdy si pripadam jako trambaj co nema druhej vuz. Docela rada by si nakej napojila, ale nechce se ji vyjizdet ze svoji trasy.

- Zit je strasne nezdravy. No jo, co se ale da delat. Umirani cloveku taky nedela vubec dobre.

- V pondeli 14.11.1994 se mi stala srandovni prihoda: Jel sem z Delty s flastickama a kdyz sem na Horomericky prochazel kolem telefonnich budek, tak slysim, jak jeden telefon pipa. Rozhlid sem se, jestli tam nekdo neceka na naky zpetny zavolani, a kdyz sem zjistil ze ne, tak sem ho zvednul. Povidam:
- Halo?
ze sluchatka se ozvalo:
- Sou to Simovi?
- Ne. Tady je budka.
- Tak to sem asi spatne vytocila.
- To asi jo.
- Tak nashledanou.
- Nashledanou.
Zavesil sem a pokracoval v ceste.

- Povidali sme si s Ludkem vo turistice. Hlavne sme rozebirali problem toho, kdyz delaj barevny znaceni turisticky trasy. Kdyz jim dojde barva tak tam udelaj jenom takovej ctverecek.Kdyz tam pak dorazi nakej turista, tak zjisti, ze neni prvni kdo tam dosel, ze pred nim uz tam dosla barva.

- Taky mi rek jestli nechci naky piti, ale tam (v Arse) meli jenom ruzny sekty a na to ja moc nejsem. Vite voni tyhlecty nabozensky fanatici, vod nich raci dal.

- Nekdy zkousim dojit az na hranici suchyho vtipu. Vobcas uz sou to takovy vtipy v prasku.

Konec! Konec! Konec!!! konecne...