RUSENI PUCENIM

Pavel Dvorak

Back

VELARIUM, Ceske Budejovice, 1994




© VELARIUM, 1994
© Pavel Dvorak, 1994
illustrations © P. Dvorak, 1994


Vydano v roce 1994, jako 99. publikace a zároven 7. svazek edice celula. Ilustrace autor. Graficka uprava a sazba pismem Optus 1/2 OC. Vytiskla tiskárna Uradu mesta Ceskych Budejovic.
Naklad: 50 vytisku
vel. 099 L
000 - 16 - 94



venováno Davidu Janu Zakovi
za aktivni pristup k poezii




motto:

fatamorgana
prinasi na houpavem velbloudu
pouze hole
vsedni chvile

D.J.Z.



I.

MODRA PLANETA

Jedu si zrovna domu
na svojem aeroplanu
ze skoly rovnou domu
dnes je krásny den

Za mnou vlaje jednicka
velika jednicka
je to znamka stastna
jako i tento den

Maminka mi mava
z kraje lesa mava
jednicky se libi
a vsechno voni

Maminka je hezka
jednicka je pekna
tahle zem je ceska
a je krasny den

 

ZAVRI OCI

Chtelo se mi spinkat
plysacek Emil
tu nebyl
Zacal jsem si plakat
kdyz - jeje, kouzelnik

Neplac muj malinkej
splnim ti tri prani
kouzelnik jsem hodny
prednes mi sva prani

Tim prvnim je Emil
muj plysacek Emil
toho kouzelnicku
musim hnedle mit

Nez jsem to jen dorek
plysacek Emil
se zjevil
tak jsem se k nemu pritulil
co si jeste prat

Kouzelnicku mily
pockej jeste chvili
Dve prani jetste mam
at to nezvoram

Dej mi dva Emily
prosím, jeste dva
plysacky Emily
at muzem sladce spat


NEPLAC A NEZIV V SRDCI ZAL

Cakali se chlapci
u rybnicka
ja na hrazi stal
a teskne jodloval

Vzali mne ti chlapci
sobe do hry
cakali jsme na me
jodlovali

Cakali se chlapci
u rybnicka
ja si s nimi hral
a stasten jodloval


CESTOVANI POD ZLATYM MICEM

Krásny skolni vylet
ptaci, ostruziny
vune, hory
Pani ucitelka s nami

Autobusem, pesky
s batuzky jdeme
ke svacine v polich
usedneme

Vymenil jsem s Ladou
chleb se syrem za pulce
prinesu jej domu
ukazat mamince

 

ZE MRZNE, VEDEL JSEM...

Dneska jsem si privstal
abych vsechno stihl
nez skolnik zazvoni
postavim iglu

To se budou kluci
dneska asi divit
az cestou do skoly
narazi na iglu

Mohl bych se dnes stat
jejich velitelem
v iglu vyhrajeme
nad kazdym nepritelem


VSICHNI DNES OBLEKLI SATY

Tolik melodii
maji me housle
Lide nedychaji
na besidce

Devcatka k me pisni peji
s chlapci tancuji
a ja ve svych sateckach
tony maluji

Salem zaznel potlesk
a plac dojeti
besidka nam vysla
jiz jsme v objeti
rodicu
a pratel skoly


KDYZ NEKDY CELE MESICE...

Pani reditelko
nacpak tolik chvaly
pro mne to nic neni
nalezt v poli byli

Zde je sedmikraska
tamhle jitrocel
vedle kopretiny
vonavy podbel

Nesbirám to pro se
ale pro nemocne
vzdyt bylinek v trave
mnoho roste


DUVERNY ROZHOVOR

Ja vim, pani ucitelko
mam jeste sve mezery
ale ja je vsechny zvladnu
mizery
Zapisi je do sesitu
abychom o nich vedeli


ODESLA SPINA, KAMARADI...

Horely, horely, horely
o prestavce
tahaky spoluzaku
velmi kratce
Horely, horely, horely
mne se ty plamenky libily

JARO, TO BYLA JSTE VY...

Dal jsem dnes
moji pani ucitelce
bombony, ruzi a basen
v den ucitelu
jako i jindy
ohlidam ve tride
kazen


KDYZ NEKDO ZAZVONIL...

Kdosi zazvonil
skolnik to nebyl
ja to byl
muselo se vysetrit
kdo z ucitelu
kouril

SMUTEK VYHLEDÁ JEJICH DUSE

Opoustim skolu
nevazi si mne
neni pro mne mista
ve sborovne

Nemaji mne radi
ani mezi uciteli
nemam kamarady

I to mi vycitaji
ze do tridnice
zapisuji ucitele
opozdilce


II.


MOU MELODII, VZNIKLOU JESTE...

Jeste ze
ma melodie vznikla
a ja mou melodii
mam zrejme v krvi
a velmi
velmi rad


HOSTINY

Kazdy den
co den, co rok
hosty zvem
do knihoven

K cemu jidlo
k cemu piti
moje texty
vsechny mohou
nasytiti

moje texty jen

BENATKY

Nekolik kanalu
a co má byt?
Nejaci lide
na lodich...
A ze jsou hloupi
kazdy vidi
vzdyt ani necetli
me knihy

RORYSI

Chtel bych byt rorysem
letaji nad nasimi
strechami
a neni, kdo by jim
dal moje knihy


STESTI

Já ho mel
stal jsem se na chvili
rorysem

Pavel Dvorak a David J. Zak
DEST

prsi...



CERVENCOVA BOURKA

Stala na prahu
bala se
cela promokla
Jen co jsem otevrel
pad' jsem ji do oka
Teì uz se bourky nebojim
Pro tezkou chvili
ma moji poezii

VANICE...

Ze rozfoukala vanice
tve vlasy?

Ale i me basne,
rozumis?

Zapomen na sve
hloupe vlasy
Pro ty snad nezila jsi?!

Ted uz to vis...


Z POEMY

Probdel jsem noc
bych ucaroval ji
mladi se nekdy
neznaji
cosi si sladce septaji
dva blizci potaji
az docista se roztaji

Tak snadno roztal jsem i ja
Kdyz jsem ji poste procital
vonela jeste tiskarnou
a ja uz myslel na novou

ODCHOD LEDU

Ne snad ja
to ledy odchazi
A po nich vesna
prichazi
a v mlazi skolacci
ruseni pucenim
maji cosi spravneho
na praci
Recituji tam krasne
Ano,

Me basne


KDYZ BASNIK ZA OBZOR

Neveste hlavu
pod vetvemi
kdyz mizim za obzor
ja vrátim se
ve svou zemi
v basnich svych
jez vrati lidu mor

Neveste hlavu
pod vetvemi
kdyz basnik za obzor...

KONEC


Nesmely dobyvatel P. D.

Jako poklidny blesk, pomaly uder, ci stydlivy vykrik se vynoruji davno zasute a malem zapomenute reminiscence aby nam pripomnely, ze jsou tu stale s nami, ze odmitaji exil, ktery jim prisoudila nase nesastna pamet. Snad o to radostneji a vreleji je pak vitame zpet ve sve docasne naruci, abychom je po nejake dobe znovu prekryli vrstvou jinych, stejne nevyznamnych slavnosti okamziku, ktere nas potkavaji co nas zivot zivotem jest.
Je velmi pravdepodobne, ze to, o cem je zde rec, oslovi pouhou cast ctenaru. Stejne tak je velmi nepravdepodobne, kdyby se v celem nasem lokalnim svete nenasel vubec nikdo, kdo by si s jistou davkou uzasu nevybavil, jake to v jeho dnech byvalo, co vsechno ve svsm kratkem ziti ztratil, cim tu ztratu nahradil a jak se s tim vyrovnal.
Proto nelze, nez vrele privitat v poradi jiz druhy publikacni pocin rdiciho se bojovnika, odpovedneho snilka a krumlovskeho hyperpatriota par excellance v jedine osobe - Pavlika Dvoraka. Tento cerstvy pedagog jde opet (stejne jako v projektech divadla Karel a uskupeni Jemnous & Sisinky) se svou kuzi na trh. Pristupme alespon na chvili na jeho podminky hry, zkusme udelat to, co jsme kdysi davno delavali a zapomenme na svoje bremeno logiky, které tezkne a tezkne, umerne delce nasi pouti. Zavzpominejme si, jakou chut mivalo jarni odpoledne, jak vonival vzduch po cervencove bource, vybavme si, jak znel krik rorysu v podvecer a jak slastne mrazil vzduch ve snehovem iglu...
Zkratka, nevesme hlavu, zda-li se nam, ze nas basnik odchazi za obzor. On se jen vraci tam, odkud jsme my vsichni kdysi vysli . A je nase mila povinnost, vyprovodit ho na tu cestu az tak daleko, kam nam pocit bezpeci dovoli.
Z toho mista je videt jen slabounky kour naseho pribytku za nami a nesmirna sire pred nami. Nebojme se vsak o naseho basnika a chute pospichejme domu, kde to zname. Vsak on se nam za tim obzorem jiste neztrati a prinese nam zcela urcite odtud pro kazdeho kousek nas samych.
Poprejme mu tedy stastnou cestu.

C. Budejovice, 8. 6. 1994
1/2 OC