VELMI MÁLO

SICHI

Back

VELARIUM, Ceske Budejovice, 1993, 1994




© velarium, 1993, 1994
© sichi, 1993, 1994
illustrations © 1/2 oc, 1993, 1994


Vydano v roce 1994, jako 77. publikace mimo edice. 2., upravene vydani. Ilustrace, grafickou upravu a sazbu pismem Times zhotovil 1/2 OC. Obalku vytiskla tiskarna Johanus v Ceskych Budejovicich, tisk edicní stredisko PF JU tamtez.
Naklad: 150 vytisku
vel. 115 L
000 - 32 - 9

velmi málo


Snura je prilis kratka,
v hrnci je malo vody.

Stmiva se, stmiva,
tak malo je svetla.

I skutecnosti mi bylo malo,
to je duvod, proc jsem na mizine.

A i me samotneho je mi porad
velmi, velmi malo.


jehly a nite


Sel jsem po ulici,
pasek u kalhot mi prasknul

Sed' jsem si na chodnik
a zacal tedy sit

Jenze ouha - znicehonic
jsem ztratil velmi dulezitou nit

Jak jen chapat svuj osud
a pritom byt v klidu nazivu?


Jsem jehla a nit
(jak se ukaze nakonec)

K satum které lezi
ve skrini na pude

K satum ktere dlouho,
dlouho nikdo neoblekal

a ja jsem jehla a nit
a to se ukáze az nakonec


malé utechy


hlt piva pod hvezdami
je porad skoro zadarmo

ale moje vyplata je pryc
byla takovc malinkc

nepatrnc, bylo to jen zrnko prachu
ano, zrnko prachu, nemylite se

tolik stojí cekani a doufani
cekani a sneni po vsechny ty dny


kdyz uz nevim, co dal
myslim na zirafu

jak ji dlouh krk trci
z Noemovy archy

a vidi ten dest, dest
ktery pada, pada dolu do deste

a ona jen stoji
stoji a diva se, a ceká, sni a ceka


jen klidne
bez znepokojeni

zbyva sedet
a nic nerikat

vzdyt kdo se ve svete ztrati
ten uz pocita se vsim

a je mu lip, lip
nez mu bylo predtim


v hlubokem lese
zije medved

list pada ze stromu
do zeleneho mechu

medved si ho prohlizi
pak usina

zda se mu sen o zivote
podobny nasemu, ne-li ten samy


na niti


na niti
pluje lod

na niti
se vali vlna

na niti
visi sklenka

kterou mi
podava noc


asi uz starnu
a slabnu

vzdyt toho piti
prece bylo dost

a porad to
nekonci

a porad to
nekde zacina


mesic sviti
na cestu

vlna se schovava
ve stinu

je mi jedno
kam jdu

mala utecho
bud velkou


písen


broukal si brouk
k veceru kdyz na pasece

stal, docela sam
v nizke jarni trave

svet maly mu pripadal
proti jeho pisni

pisni beze slov, ktera
sama si letela v dal


bile kvety


bile kvety
to jsou prece me sny

sny o tom, ze si budu zit
tak jak chci

vstavat a chodit po ulicich
sedavat v parku u kostela

a v noci nechavat kymacet okenice
ve vetru ktery nemuze jinak


ve skrini zbyla
jen jedna houska

v hrnku zustalo
jen na dne caje

me sny se mi
zdaji ohromne

jsou jako hory
skryte ledovci


tu


stojim na brehu reky
a divam se do proudu

premyslim, premyslim, premyslim a snim
a tak se pomalu stmiva

stmiva, az neni videt nic
jen splouchani vln je nablizku

jen modre hvezdy na nebi
a muj zivot tu ci v ztracenu


cerven -rijen 1993



...misto doslovu...

...Pokud k tomu budes chtit pripojit nejaky uvod nebo zaver, mas na to jako vydavatel zrejme pravo, ale jako kamarad Ti radim, abys to, nedelal, jestli se chces dozit vanoc. Pokud se jich dozit nechces, tak respektuj podminku, ze tam nesmi byt moje jmeno...

(z dopisu autora nakladateli)


Tuto knihu uhradil nas kamarad Janska. Moc jeste jednou dekujeme.