|
|
DESPONDANCING
(ROCK & POP - Petr Korál)
Dark core? Gothic noise? Minimalistický metal? Joy Division křížení s Ministry a se Sonic Youth? Kdepak, veškeré pokusy nějak ustájit muziku skupiny DESPONDANCING kulhají, neboť ona je natolik výlučná, že se svou podstatou vzpěčuje jakékoliv kategorizaci předem svazující škatulkou.
Originální práce s kytarovým soundem, nezvykle poeticky pojaté bubny a sugestivní vokál spoluutvářejí v konečném efektu mimořádně naléhavou hudbu, zadírající se spíše než pod kůži až někam do těch nejzastrčenějších nejtemnějších zákoutí lidského mozku. Ano, DESPONDANCING jsou poměrně temní, podmračení a tajemní, ale zrovna tak i nasupeně tvrdí a hardcorově razantní (viz skladby Killer nebo Machines) a semtam ze syté, masivní zvukové hmoty vyvěrají na povrch také příjemně melodické linky - poslechněte si píseň Walking. V té se - a v songu Jungle jakbysmet - zároveň vyskytují i exotické názvuky etnické hudby, jež dávají produkci DESPONDANCING další rozměr, stejně jako zneklidňující anglické texty s přiměřenou mírou abstraktnosti a výrazným psychologizujícím nábojem. Celé to působí jakoby odosobněně, a přesto, jak už bylo řečeno, s nevídanou naléhavostí a vemlouvavostí. DESPONDANCING vás vcucnou do sebe a vysílené, avšak lecčíms obohacené vyplivnou až na samém konci desky.
CD DESPONDANCING se v očích autora recenze stalo jedním z nejpřesvědčivějších domácích debutů loňského roku. A nebýt toho, že vyšlo až těsně před Vánocemi, nejspíš by se objevilo v jeho výročních tipech.
DESPONDANCING
(AUDIOVIDEO REVUE - Veronika Handlířová)
Albový debut Vimperských DESPONDANCING by zasluhoval zvýšenou pozornost všech těch, kteří hořekují nad úpadkem současné domácí scény. Ne že by naše krajina byla nějakou extrémně silnou líhní mladých vyjímečných muzikantů, ale musí se uznat, že kromě masověji populárních a přitom kvalitních souborů jako jsou Buty, Alice či Hudba Praha, zachraňuje naše sebevědomí také plejáda zatím širší veřejnosti neznámých, o to však mnohdy zajímavějších seskupení. Mezi tyto alternativní skupiny patří už nějakou dobu právě DESPONDANCING, produkující temnou, ledově přesnou hudbu jedné, neutěšeně depresivní nálady. Chladně odosobněnými aranžemi a atmosférou charismatického vokálu dosahují podobně velebného patosu, jako američtí God Machine či někteří potomci EBM (těm však k tomu zhusta dopomáhají pouhé počítače).
Byl by nesmysl hovořit o DESPONDANCING jako o bůhvíjak originální a novátorské záležitosti; ale je snad málo, když je - notabene z debutu - silně cítit jasný názor, hráčskou zdatnost, smysl pro neotřelé kompozice a vlastní tvář? DESPONDANCING jsou v první lize právem.
DESPONDANCING
(????? - Ivan Hartman)
"Najdou vydavatele?", ptal jsem se kdysi nad demáčem DESPONDANCING. Dnes už mohu nadšeně zařvat: "Našli!" a s chutí si už po x-té pustit jejich zbrusu nové cédéčko. Podařilo se, to mi věřte. Z desky dýchá přesně ta samá atmosféra jako z živých vystoupení. DESPONDANCING hrají temně a nevesele, ale netruchlí,ani se depresivně netáhnou. Pod touhle slupkou se skrývá obrovská spousta síly a energie. I z pomalých věcí jako třeba "Walking" cítíte určité napětí. Ovšem bylo by chybou se domnívat, že tato deska je pouze jakýmsi studiovým ekvivalentem běžných koncertů. Díky produkci Romana Holého (alespoň doufám, že jde o jeho dílo) získala většina skladeb na barevnosti., za což může i místy trochu říznější kytarový sound. A taková závěrečná Jungle, což je jakýsi "etno-mix" úvodní Jungle Passion, to je lahůdka sama o sobě. Vynikající deska vynikající a osobité kapely. Takových vychází až děsivě málo.
DESPONDANCING
(????? - Josef Brožík)
Zajímavá a tak trochu tajuplná kapela. Název jsem slyšel poprvé před cca 7 měsíci v Trutnově, kde jsem měl taktéž možnost shlédnout jejich vystoupení. Poté opět zmizeli. Na bookletu CD jsem se toho o této kapele také mnoho nedozvěděl - nevím, zda se jedná o "image incognito underground" nebo o přehnanou skromnost. Rád bych se o této kapele dozvěděl něco bližšího, ale to koneckonců není tak podstatné. Hlavní je, že CD není prázdné a na texty taky nebylo zapomenuto. Ale k věci. DESPONDANCING je můj osobní objev ruku 1995 na naší scéně. Domnívám se, že jsem u nás ještě něco podobného neslyšel. Hudba DESPONDANCING je vysoce pocitová, nenajdeme zde rychlejší pasáže, ale přesto z disku cítíme velkou dávku napětí, které občas exploduje do našich uší formou zkreslených kytar a zvýšené intenzity zpěvu. Jelikož opravdu nenacházím pro DESPONDANCING přirovnání ani zařazení, dovolte mi pro charakteristiku jejich tvorby použít zdánlivě nesmyslné spojení výrazů "volný napjatý kytarový depresivní rock". Zajímavé je i netradiční využití bicích nástrojů, které v mnoha částech pokrývají celé melodie. Lyrika z pera Moniky Němcové a Marka Greina ladí naprosto s náladou hudby a slouží k dokonalému dokreslení pocitů, Které ve vás DESPONDANCING svou muzikou vyvolají. Marnost, osamění, pochyby, provinění, neřešitelnost problémů - to vše dalo popud k zoufalému tanci - DESPONDANCING.
DESPONDANCING ZAHAJUJE TURNÉ
(AUDIOVIDEO REVUE - ???????????)
Praha/Brno: Premiérou černobílého videoklipu na píseň Killer a koncertem bude dnes po deváté hodině večerní zahájeno v pražském rockovém klubu Bunkr turné skupiny DESPONDANCING, která u brněnské firmy Indies před několika týdny vydala debutové CD s anglicky zpívanými písněmi. Vimperskou skupinu, která se v loňském roce probojovala do semifinále soutěží Marlboro Rock-in a New Rock Generation, považuje vydavatel Miloš Gruber z Indies za velmi originální, nezávisle na úspěchu v soutěžích.
Rockeři z Despondancing si jako producenta zvolili hudebníka a moderátora Romana Holého a nahráli s ním velmi tvrdou, avšak inteligentní hudbu, která ač kotví kdesi v zeppelinovských sedmdesátých letech, zní velmi současně a pestře. Album je rámováno dvěma verzemi jedné písně (Jungle Passion). Ta zvláště v provedení uzavírajícím celé CD připomíná obdobně svěží, etnickými vsuvkami zpestřenou práci, jakou předloni předvedli se svou starou písní Kashmir bývalí členové Led Zeppelin Jimmy Page a Robert Plant. Turné DESPONDANCING bude pokračovat od 27.března (kdy skupina vystoupí v rámci pražského festivalu Drop-in) až do poloviny května dvaceti koncerty v různých českých městech - např. 30.března v Plzni, 6.dubna v Ostravě a 11.dubna v Brně.
DESPONDANCING JSOU NA ALBU SUVERÉNNÍ
(MF DNES 16.2.1996 - Alex Švamberk)
Nemálo z tuzemských alb, někdy i zkušených skupin působí nevýrazně, zakřiknutě. Jako by se hudebníci při nahrávání náhle čehosi zalekli, nebo jim cosi odčerpalo energii. O to překvapivější je suverenita, jaká vyzařuje z debutového alba vimperských DESPONDANCING, které vydala brněnská firma Indies.
Skupina se dokázala vyhnout úskalím studia, nenechala se zlákat všemi jeho technickými možnostmi, nesnažila se za každou cenu aranžmá písní obohatit. Energie a syrovost jejich temného rocku zůstaly. Jediné, na co položili studiový důraz, je zvuková kvalita, aby vynikl dunivý rytmus bubnů, řezavá kytara i naléhavý zpěv. Deska DESPONDANCING proto obstojí vedle nahrávek obdobně orientovaných zahraničních kapel.
Skupině lze vytýkat, že je ovlivněna odkazem Joy Division či raných The Cure a zejména Killing Joke; to však albu na kvalitě nikterak neubírá. DESPONDANCING si v rámci stylu našli své pojetí, ve kterém střídají melancholii se vztekem, marnost s odhodláním dál vést boj s pocity jedince ubíjeného společností. Závěrečná skladba s hypnotickým africkým rytmem perkusí navíc naznačuje možnost dalšího vývoje.
DESPONDANCING
(SPARK - Aleš Materna)
Brněnská firma Indies se má čile k světu. Po kapelách jako Mad Mouse Chicago I.R.A. a Jolly Joker and PBU nyní vydává další ze zajímavých mladých kapel, DESPONDANCING
Jak popsat jejich muziku? Není to vůbec jednoduché. Zaslechnete zde vlivy The Cure, Adama Anta, Nitzerr Ebb či raných Ministry, jindy vám některé skladby připadnou vyloženě meditativní, zaslechnete i orientální prvky, new age a mohl bych ještě pokračovat. Docela pěkný guláš, co? Přesto každou z 10 skladeb spojuje v prvé řadě výrazný zpěv Jiřího Kotlíka, zároveň též baskytaristy a vedoucího kapely. Důležitá pro celkový sound kapely je ale hlavně kytara, která má potřebný drive a je technicky velice dobře zvládnutá, přesto by mohla být zvukově daleko lepší, ale to je věc spíše zvuku a producenta - v tomto případě Romana Holého. Líbí se mi velice pestré bicí, celá deska je potom zajímavě smíchaná. V tvorbě této kapely, která si získává na naší klubové scéně v poslední době čím dál větší respekt, patří k důležitým prvkům také texty, všechny v angličtině s velice zajímavými tématy, rozvíjejícími vaši fantazii a představivost. Celá deska na mě působí daleko víc poslechovým dojmem než například tanečním, ale na koncertech to může být úplně jinak.
Jediná moje výhrada se týká anglické výslovnosti, která působí takovým kostrbatým dojmem, i když netvrdím, že by byla vyloženě špatná, ale je až moc spisovná a s mizerným přízvukem, takže je hned po prvním poslechu poznat, že zpěvák moc anglicky neumí. Ale to se dá zlepšit.
Každopádně velice podařený debut. Velice originální hudba, těžko zařaditelná do nějakého konkrétního šuplíku, a to je dobře. Ať si každý udělá svůj názor.
|
|
