Tvoření se v mém případě dá považovat za jakousi vyvřelinu, cosi co krystalizuje jaksi samovolně. Prostě se to náhle stalo mojí součástí a je to tady stále, ať jdu či nejdu, ležím či sedím, stále.
Zprvu jsem vlastně ani nevěděla co s tím. A těžko říci zda to vím dnes.
Malovala jsem zpočátku jen drobné obrázky do šuplíku - pero, tuš a čtvrtky - celá moje dílna. Díky mým blízkým (manžel a kamarádka) jsem učinila pár pokusů na veřejnosti. Bylo to fajn a lidem se to líbilo. Takže jsem později absolvovala kurzy grafiky a keramiky. Olejomalba stále zůstává mým hlavním směrem. Maluju
a maluju.

A co bude dál? Bůh ví!